BICOM Optima

Biorezonanční terapie BICOM, je terapeutická metoda, pracující s elektromagnetickými frekvencemi, přirozeně vysílanými lidským tělem. Princip metody spočívá v tom, že patologické frekvence jsou snímány z klienta a použity přímo v terapii k odstranění poškození.

Tato metoda, díky svému principu, nemá vedlejší škodlivé účinky, a dokonce může napravit vedlejší účinky jiných tradičních terapií. Pracuje v několika úrovních současně – energetické, humorální (týkající se tekutin), hormonální, buněčné, imunologické (týkající se imunitního systému), nervové, organické a funkční úrovni. Vlivy, které působí v biorezonanční terapii, aktivují autoreparační (oprava vlastními silami) schopnosti těla a způsobují návrat organismu ze stavu, ke kterému došlo vlivem vnějšího patologického působení. Důkaz této metody byl proveden díky pokusům na tkáňových kulturách, na živých organismech a klinickými studiemi. Člověk, jako složitý živý systém, představuje z tohoto pohledu rozsáhlý soubor frekvencí. I všechny tělové a tělesné substance vykazují charakteristická spektra. Každý orgán a struktura má specifické spektrum elektromagnetických frekvencí, jedinečných pouze pro něj. Plné spektrum elektromagnetických frekvencí člověka má dvě složky: fyziologickou (týkající se zdravého organizmu) a patologickou (nezdravou). Fyziologické frekvence jsou ty, které pocházejí ze zdravých orgánů. Patologické frekvence vznikají, když jsou křehké procesy řízení ovlivněny vnějšími nepříznivými vlivy. Pokud je regulační systém není schopen adekvátně kompenzovat (vyrovnávat, nahrazovat), ústí tato narušení ve fyzické projevy onemocnění. Testování za pomocí biorezonance, spočívá vlastně ve srovnání vlnových charakteristik klienta s etalonem (standardem) fyziologických frekvencí. Tento popsaný princip dává vzniknout biorezonanční terapii, která, velmi zjednodušeně řečeno, odstraní patologické spektrum a nahradí jej fyziologickým, čímž vyřeší i problém terénu vnímavého pro patologické procesy, zmíněné výše. Člověk toto vnímá jako pozitivní změnu organismu.

Pokud přemýšlíte nad využitím našich služeb a rádi byste se objednali na terapii BICOM, počítejte alespoň s pěti hodinami volného času. Vzhledem k postupu, který se nám osvědčil, se zřejmě na kratší čas nedostaneme. Většinou, alespoň ze začátku, to bývá čas i o něco delší. Vždy záleží na momentálním stupni nerovnováhy a množství zátěží ve Vašem organizmu. Na začátku terapie provedeme analýzu (technika zaměřená na zhodnocení vnitřních a vnějších faktorů ovlivňujících organizmus) Vašeho stavu nejen přístrojem Bicom Body Check, součástí je i posouzení podle tradiční čínské medicíny. Následuje analýza samotným přístrojem BICOM optima a pokračujeme harmonizací a vyváděním patogenů (škodlivých látek), které se na Vaší případné energetické nerovnováze podílejí. Pokud si myslíte, že náš způsob je právě pro Vás, potřebujete nejspíš k rozhodnutí, zda se objednáte, ještě jeden údaj a tím je cena.

Za takto kompletní terapii Vám vystavíme doklad na 3.500,- Kč.

Pro Vás všechny, kteří se chcete o terapii, principech a metodě BICOM dovědět více, nám společnost BIOMED CZ poskytla všechny dostupné materiály. Prostudovat si je můžete níže v dalších souvisejících článcích.

Biorezonance - historie jevu

Objev jevu biorezonance se datuje v první polovině 20. století. První teoretický předpoklad vytvořil již v roce 1905 A. Einstein svojí geniální rovnicí E = mc2. Slovy řečeno – vše je energie. S tím korespondující postulát zní: Louis Victor Prince de Broglie: existuje dvojitý aspekt hmoty – jednou jako částice a jednou jako záření (Nobelova cena za fyziku 1929). Druhý teoretický předpoklad objevu tohoto jevu je objev elektrické energie a posléze jejího universálního využití a rozšíření.

Princip působení frekvenčních generátorů na živé organismy popsal a praktikoval jako první srbský génius Nikola Tesla. V jeho životopisu je uvedeno: Nervózní a neustále vyčerpaný Tesla začal experimentovat s léčivými vlastnostmi svých oscilátorů a brzy začaly prosakovat zprávy o pozoruhodných účincích těchto přístrojů.

Tyto vysokofrekvenční „posilovače vitality" vyzařovaly univerzální léčivé prvky, které – když se správně aplikovaly – pomáhaly tělu „setřást všechny choroby" prohlásil jeho současník MUDr. F. Finch Strong. „K výsledným účinkům patří zvýšení síly, apetitu a váhy, navození přirozeného spánku a odstranění škodlivin z těla.

Tesla věřil, že elektřina je nejlepším lékem. „Mé vysoké frekvence“, říkával Tesla „mají antibakteriální a silně ozdravné účinky" a denně je aplikoval sám na sobě. Elektřina se stala novým všelékem. Přesto Tesla tento pro sebe okrajový výzkum opouští a na jeho místo nastupuje nový génius, který posunul nové léčení nemocí pomocí elektřiny o značný krok vpřed. Tím člověkem byl americký vědec Dr. Royal Raymond Rife, kterého můžeme považovat za otce biorezonance. Byl to špičkový vědec a mikrobiolog, který vyvinul optický mikroskop, poskytující velmi vysoké zvětšení a rozlišení.

V letech 1921-1922 Rife při pozorování živých bakterií a virů pod svým speciálním mikroskopem zjistil, že jednotlivé druhy mikroorganismů reagují na elektrické frekvenční pole. Zpozoroval, že když vystaví tyto patogenní mikroorganismy určitým frekvencím, po krátké chvíli je rozrušena jejich membrána a mikroorganismy hynou. Od tohoto objevu se Rife věnoval tomuto fenoménu až do své smrti. Pozorováním dospěl k závěru, že elektrické frekvenčně kladně vyvážené pulsy, dokážou tyto mikroorganismy zničit, nebo narušit jejich „maskovací" obal na membránách, který mate náš imunitní systém. Po narušení obalu imunitní systém začne tyto mikroorganismy ničit a dochází tak k samovolnému uzdravení. Postupně vytvořil seznam frekvencí, získaný pečlivou metodou ladění generátoru zvukového kmitočtu, současně s pozorováním patogenního vzorku pod jeho unikátním mikroskopem. Při tomto pozorování byl poprvé popsán zcela nový jev - tzv. pleomorfismus („přeměna" patogenu v určitém prostředí na zcela jiný patogen). Rifeho seznam obsahoval naprosto přesné frekvence 15 000 různých bakterií a virů, které získal během svých dlouhých a velmi náročných výzkumů. Pomocí těchto frekvencí demonstroval před lékařskou komisí, např. u 14 beznadějně nemocných pacientů s rakovinou, účinky svého generátoru. Celá léčba spočívala zjednodušeně v tom, že pacienti byli třikrát týdně na tři minuty vystaveni záření Rifeho generátoru s plazmovým zářičem, který přenášel bez fyzického kontaktu přesně nastavené frekvence. Měl stoprocentní úspěch a všichni tito pacienti byli během cca. tří měsíců vyléčeni.

Royal Raymond Rife se narodil v roce 1888. Po svých studiích na John Hopkins University Rife vyvíjel technologie, které se ještě dnes běžně používají v optice, elektronice, radiochemii, biochemii, balistice a letectví. Na základě těchto znalostí vyvinul i generátor frekvencí pro ničení choroboplodných zárodků, bakterií a virů v lidském těle. V průběhu 66 let projektoval a stavěl lékařské přístroje. Pracoval pro firmu Zeiss Optic, pro vládu USA a pro několik soukromých investorů. Zemřel v roce 1971 ve věku 83 let. 

Za svojí práci obdržel 14 významných světových ocenění a získal čestný doktorát university v Heidelbergu.

Nebyl jediný. O něco později došla k podobnému závěru i skupina vědců pod vedením profesora Harolda S. Burra z lékařské fakulty univerzity Yale. Za účasti mnoha biologů a vědců vysokých škol vznikl v letech 1930–1935 výzkumný program, jehož výsledek může být shrnut v následujících větách: „Veškeré živé organismy mají elektrická pole a jako důsledek mají i pole magnetická. Tato pole mizí po smrti organismu.” Burrův výzkum též ukázal, že i zdravé orgány a orgánové soustavy vyzařují elektromagnetické vlny s charakteristickou frekvencí a charakteristickým frekvenčním vzorkem. Také francouzský výzkumník a vědec Antoine Prioré konstruoval a testoval v průběhu let 1950 až 1970 elektroterapeutické léčivé přístroje s překvapující účinností. Po dlouhé době, kdy byl vyvíjen obrovský tlak na zapomnění těchto terapií, přichází americký novinář Barry Lynes s knihou „The Cancer Cure That Worked", kde odhalil veřejnosti pravdu o Dr. R. R. Rifovi. (Tato kniha vyšla českém překladu v r. 2010.) 

Dalším pionýrem na poli biorezonance byla Američanka Dr. Hulda Regehr Clark (1928-2009). Tato žena studovala biologii na Saskatchewanské Universitě v Kanadě. Po absolutoriu a dalších dvou letech studia na McGillově Univerzitě, začala studovat na Universitě v Minnesotě biofyziku a fyziologii buněk. Doktorát obdržela v roce 1958. V průběhu svých výzkumů znovuobjevila ničení patogenních mikroorganismů frekvenčními impulsy a propracovala mnoho postupů a metod pro netradiční léčbu téměř všech nemocí. Její hlavní přínos spočívá v tom, že se nebála perzekucí a falešných osobních obvinění a praktické výsledky svých výzkumů zveřejnila v několika svých knihách, které vydala po sobě ve velmi krátké době. Tyto informace se tak dostaly k široké veřejnosti. 

I výsledky testů z jiných mezinárodních renomovaných výzkumných center z poslední doby, jako je skupina profesora H. Hämäläinena na Vysokém učení technickém v Helsinkách, prokázala existenci endogenních bioelektrických oscilací.

Prof. PA Anninos Democritus (University of Thrace v Alexandropoli, Řecko) prokázal v sérii Evidence based výzkumných studií souvislost mezi patologickými procesy a změnami ve frekvenčních vzorech.

A konečně – poslední popisovanou kolébkou biorezonance se stal německý Mnichov, kde v roce 1976 založil pan Brügemann firmu Brügemann GmbH, později Regumed GmbH.

Ve spolupráci s Dr. Morellem – duchovním otcem této nové terapie – vznikl přístroj BICOM, který se od všech předchozích liší využitím vlastních vzorků pacienta a zpětné vazby. Od prvních typů byl tento přístroj stále zdokonalován až k poslednímu modelu – BICOM – Optima.

Rezonance jako obecný jev

Rezonance je definována jako shoda frekvence vlastních kmitů soustavy s frekvencí zdroje, kdy silné rytmické vibrace jednoho objektu vyvolávají slabší rytmické vibrace stejné frekvence u jiných objektů. Byla objevena Galileo Galileem při jeho výzkumech s kyvadlem a strunami hudebních nástrojů po roce 1602.

Rezonanční jevy se vyskytují u všech typů kmitání a vln: Existuje mechanická rezonance, akustická rezonance, elektromagnetická rezonance, nukleární magnetická rezonance a další.

Elektrická rezonance je jev, který nastává v elektrickém obvodu, který je schopen elektrického kmitání (elektrický oscilační obvod), je-li buzen vnějším periodickým zdrojem s kmitočtem shodným s kmitočtem vlastních elektrických kmitů obvodu.

Nukleární magnetická rezonance (NMR) využívá skutečnosti, že protony, stejně jako neutrony, mají určitý vlastní moment – spin, díky němuž získává celé atomové jádro určitý magnetický moment.

Rezonance jako obecný princip se objevuje dokonce v mechanice vesmírných těles: Laplaceova rezonance nebo též komensurabilita je vlastnost pohybu dvou těles ve sluneční soustavě, při které jsou jejich doby oběhu v poměru malých celých čísel. V takovém případě nastává mezi tělesy na základě gravitační vazby rezonance, která ovlivňuje stabilitu tohoto uspořádání. Ve fyzice znamená rezonance snahu systému kmitat na větší amplitudě více při určitých frekvencích než u ostatních. Tyto frekvence jsou známy jako rezonanční frekvence. Při těchto frekvencích mohou i malé pravidelné síly způsobovat velké amplitudy kmitů, protože systém uchovává energii kmitání. Při rezonanční frekvenci dosahuje amplituda nucených kmitů větší hodnoty, než by odpovídalo výchylce způsobené vnější silou při jiné frekvenci. Nastává rezonanční zesílení nucených kmitů. Toto rezonanční zesílení může být tak velké, že může dojít i k destrukci materiálu, který rezonuje. Známý je např. jev, kdy pochodující vojáci mohou vojenským krokem zničit most.

Princip biorezonance

Z výzkumu Harolda S. Burra vyplývá, že každá struktura živé tkáně má svoje frekvenční spektrum, které je pro ni charakteristické. Elektromagnetická působení mají základní význam v organizaci, struktuře a funkčnosti živých systémů, jak ve zdravém stavu, tak i v případě onemocnění. V buňkách a mezi buňkami neustále probíhá prostřednictvím elektromagnetických vln výměna informací.

Biorezonanční metoda je založena na předpokladu, že fyziologické procesy v těle jsou kontrolovány a regulovány nejen chemickými procesy, ale i elektromagnetickými impulsy substancí a systémů. Navíc předpokládá, že orgány, orgánové oblasti a orgánové systémy ve zdravém těle vykazují charakteristické frekvenční vzory a že každý zásah do těchto frekvenčních vzorů může vést k významnému narušení rovnováhy v organismu. Biorezonanční terapie infektů využívá jevu destrukce, uvedeného výše. Mikroorganismy jsou vystaveny jejich kritické frekvenci o dostatečné intenzitě. (Kritická frekvence znamená analogii – vztah dvou různých věcí, které se v něčem podobají a dají se tedy přirovnávat -  vlastní frekvence ve fyzice, je to frekvence, na níž je mikroorganismus citlivý). Při vystavení mikroorganismu působení této frekvence je při pozorování v mikroskopu jasně viditelné, jak dochází k rozpadu mikroorganismu. Jeho membrána se vlivem rezonance rozkmitá tak, že tyto kmity nevydrží a praskne. Imunitní systém pak běžným způsobem odklidí mrtvá těla mikroorganizmů jako běžný odpad. To však zatím neřeší terén, tedy prostředí, kde mikroorganismus žil a kde měl příhodné podmínky.

Koherence (soudržnost) a energetika v biologických systémech

Zájem řady fyziků vyvolala Fröhlichova práce z roku 1968. Herbert Fröhlich (1905–1991), anglický fyzik německého původu zabývající se rovněž supravodivostí, navrhl několik myšlenek, které se týkaly kvantových procesů v biologii. Podle Fröhlicha kvantové procesy umožňují přenos energie uvnitř membrán neuronů v důsledku přenosu koherentních vlnění beze ztrát, podobně jako u supravodivého efektu. Fröhlich vyslovil myšlenku, že uspořádání molekul v buněčných membránách v kvantum (množství) koherentního stavu (z makroskopického pohledu) může být dosaženo působením minimálního množství energie. Tím položil možné teoretické základy pro citlivost organismu vůči velmi slabým polím.

Shrnutí základních Fröhlichových myšlenek

Typickým rysem biologických makromolekul a struktur jsou významné polární a polarizační vlastnosti, vibrace doprovázené polarizačními vlnami. Ty generují elektromagnetické pole, které může na velkou vzdálenost zprostředkovat interakce s jinými molekulami nebo strukturami. Biologické molekuly a organické struktury mají vlastnosti nelineárních systémů, kdy se energie dodávaná zejména z metabolických zdrojů nepřevádí na teplo a vytváří termodynamicky nerovnovážné rozložení energie v určitých stupních volnosti, která je podmíněna spektrálním přenosem energie.

Schumannovy rezonance

Označením „Schumannovy rezonance“ jsou chápány kvazi (zdánlivě) stojaté elektromagnetické vlny, které existují v zemském elektromagnetickém prostoru (oblast mezi povrchem Země a ionosférou), které byly prvně předpovězeny německým fyzikem prof. W. O. Schumannem v letech 1952 až 1957 a poprvé detekovány v roce 1954 ve spolupráci s Königem. Tyto rezonance se objevují v několika frekvencích, konkrétně 7,8; 14; 20; 26; 33; 39; 45 Hz 1-+0,5 Hz., přičemž síla účinku ubývá se vzrůstající frekvencí. Fyzik Heaviside (1850–1925) zjistil odraznou ionizovanou vrstvu v zemské atmosféře, která tvoří horní hranici výskytu „Schumannových frekvencí“. Tato Heavisideova vrstva je částí ionosféry a nachází se přibližně 95 km -130 km nad Zemským povrchem. Byla provedena studie, kdy byly ponechány živé buňky v prostoru, kde působily Schumannovy rezonanční frekvence, bylo zjištěno, že tyto frekvence způsobují stínění okolních elektromagnetických polí. To vede k tomu, že u těchto buněk se projeví jejich větší imunitní ochrana buněk, což snižuje výskyt patologických chemických dějů v buňkách.

Vliv Schumannových frekvencí na lidský organismus

Význam Schumannových rezonancí při ovládání lidského biorytmu potvrzují i pozorování na skupině studentů, kteří byli delší dobu ubytováni v bunkru zcela odstíněném od Schumannových rezonancí. Ukázalo se, že se porušily jejich biorytmy a začaly se vyskytovat příznaky nevolnosti. Podobné příznaky byly zjištěny u prvních kosmonautů. Teprve po instalaci frekvenčního generátoru do kosmických kabin, došlo k odstranění těchto problémů.

Organismus jako fyzikální objekt

Organismus člověka funguje jako elektromagnetický systém. Jeho molekuly a atomy jsou elektricky polarizovatelné elementy. Protože jsou nositelem náboje, buňky jsou dipolární, emitují záření o rozdílných frekvencích a jsou schopny absorpce (pohlcení a zeslabení záření) elektromagnetických impulsů.

Buňky spolu komunikují

Žijeme v období komunikace a informací. Je na čase, abychom si uvědomili, že tělo může fungovat a regulovat pouze tehdy, když se v něm odehrává správná komunikace a tím i výměna informací mezi buňkami. Výzkum biofotonů vychází z toho, že buňky spolu komunikují prostřednictvím "světelných blesků" (vyzařování fotonů) - vyměňují si informace přes určité frekvence.

Zatěžující vlivy nebo substance mohou zabraňovat komunikaci mezi buňkami.

Ve zdravém těle funguje tato výměna informací bez překážky. Tak může každá buňka, popřípadě každá část těla splnit svůj úkol.

Pokud tělo ovlivňují rušivé substance (jedy, viry, bakterie atd.) nebo zatěžující záření, mohou zabraňovat komunikaci mezi buňkami.

Individuální a precizní zjištění zátěže pomocí biorezonance

Mimobuněčná tekutina lidského těla není jen vyživovací médium buněk. Slouží také jako "zvláštní skládka odpadu" pro zatěžující látky v případě, pokud jsou vylučovací orgány jako např. játra/žluč, ledviny, střevo atd. přetíženy. Protože voda je kromě toho optimální registr informací, ukládají se zde také informace zatěžujících substancí. Tato oblast není pro laboratorní metody lehce přístupná.

Na biofyzikální úrovni mohou být takové zátěže většinou rychle a bezbolestně testovány. Přístroj BICOM zde nabízí cennou pomoc. Tak lze v mnoha případech zjistit, jaké zátěže mohou vést u člověka ke zdravotním poruchám (např. bakterie, viry, elektrický smog, materiály používané ve stomatologii, alergeny atd.).

Jak funguje biorezonance BICOM

Biorezonanční metoda BICOM se používá v západní Evropě již více než 30 let v lékařství a přes 15 let ve veterinární medicíně. Patří stejně jako např. homeopatie a akupunktura do oblasti tzv. "komplementární medicíny".

Důležité teoretické základy biorezonanční terapie se potvrzují prostřednictvím nejnovějších poznatků v kvantové fyzice a v biofyzice, avšak nejsou ještě akceptovány současnými názory "školní medicíny".

Podle poznatků kvantové fyziky mají materiální částice jak vlnový, tak i částicový charakter. To znamená, že hmota je vlastně energie a všechny substance – tedy i všechny buňky, části těla, ale také viry, bakterie, pyly, toxiny, nikotin atd. - mají elektromagnetické vyzařování, tzv. frekvenční vzorek.

Narušení buněčné komunikace

Pokud je komunikace mezi buňkami narušena, je také ztížena jejich práce, což se může rychle projevit nejprve prostřednictvím více či méně jasných poruch existenciální orientace (duševního stavu), poklesu výkonu, chronické únavy a později také organickými změnami a tomu odpovídajícími symptomy.

Symptomy se objevují nejčastěji tam, kde již nějaká slabina existuje (často také podmíněno dědičností)

U zjištěných zátěží se provádí napravení přístrojem BICOM s odpovídajícími frekvenčními vzorky

Vlastní tělesná regulace může být prostřednictvím biorezonanční terapie BICOM podporována a urychlována.

Komunikace mezi buňkami může opět neomezeně probíhat. Zátěžové látky tak mohou být uvolněny a vyloučeny.

Po vyloučení škodlivin pomocí přístroje BICOM se organismus dostává zpět do rovnováhy a je schopen poradit si se zátěžovými látkami.

Metoda BICOM

Biorezonance BICOM patří stejně jako například homeopatie, akupunktura a jiné metody přírodní léčby do oblasti tak zvané „komplementární (jiný – doplňující – přístup) medicíny“. Používá se v humánní (lidské) a veterinární (zvířecí) medicíně již více než 30 let v 90 zemích světa a pochází z Německa.

Metoda BICOM je speciální postup určený pro zjišťování a odstranění zátěží na biofyzikální úrovni. Přístroj BICOM neurčí diagnózu, ale systémovou příčinu z pohledu tak zvané celostní medicíny.

Díky přístroji BICOM mohou být u mnohých případů zjištěny a vyloučeny – často skryté – příčiny potíží, které není vždy možno analyzovat na laboratorní úrovni.

Dnes žijeme ve velkém blahobytu.

Četné technické přístroje, neuvěřitelně rychlé transportní a komunikační prostředky, nepřehlédnutelný počet chemických substancí a velké množství hotových potravin ulehčují náš všední den. Čím více tyto možnosti využíváme, tím více za ně platíme značnou cenu. Na dnešního člověka působí mnohá zatížení: chemické přísady v našich potravinách a pitné vodě, jedy ohrožující životní prostředí, radiační zatížení, bezpočet chemických substancí, používání medikamentů v chovu zvířat atd. Tyto zátěže zapříčiní u mnohých lidí, že sud přeteče. To se projevuje v různých formách. Od nejasných poruch duševního stavu, chronické únavy až k závažným tělesným poruchám. Je zajímavé, že základem chronických onemocnění je většinou více zátěží. Je také možné, že u lidí se stejnými obtížemi lze zjistit zcela odlišné příčiny těchto obtíží. Biofyzikální rovina nabízí možnost testování těchto individuálních zatížení, což není na biochemické úrovni (laboratorní parametry) často možné.

Těžké, vícečetné nebo dlouhotrvající zátěže mohou zablokovat síly potřebné k zotavení těla

V zásadě je třeba říci, že tělo disponuje velkými vlastními silami k zotavení. Tělo má fenomenální regulační systém, pomocí kterého mohou být znovu a znovu vyrovnány mimořádné negativně působící vlivy. Když však na tělo působí příliš velké zátěže,  nebo je jich příliš mnoho a navíc působí delší dobu, může se stát, že regulační schopnost jakož i síly k zotavení těla jsou zpomaleny nebo dokonce zablokovány.